Únor 2016

Chicago

9. února 2016 v 18:51 | dvavjednom
Už je to nějaký ten pátek co jsem viděl muzikál " Chicago "
Přes provozní hluk na dílně jsem zaslechl melodii " cell block tango "
Byla to jen chvilka a přesto jsem ji hned poznal.Ale to není zrovna to o čem chci psát.
Jen matně si pamatuju děj - myslím že až tak bohaté na děj to nebylo - ale co mi utkvělo v paměti ??
Dobře hudba nebo alespoň tato píseň.
Všechny ženy vězeňského bloku byly vražednice a nijak svou vinu nepopíraly....prostě zavraždily ...až...ano až na jednu.
jenže ta ani neuměla anglicky....NEMTUDOM !! ( slovíčko na které jsem byl jistou dobu dost alergický )
nerozumněla obvinění,nemohla se nijak bránit .
jak když neovládá jazyk ??
Celý její příběh vyzněl tak že je vlastně nevinná. Policie potřebovala viníka,našla jej...obhájce se nijak nesnažil a soud rozhodl....
Trošku mi to připomíná ono osvědčené chléb a hry kdy se přízeň davu a voličů kupuje velmi lacino.
Efektní a rychlou prací justice ....a kata.
Jediná byla popravena...a jak opakuju z vyznění jsem měl pocit že je nevinná.
Toto bylo to co mi z celého muzikálu nejvíc utkvělo v paměti.
Poprava nevinné oběti...

podaná ruka

2. února 2016 v 10:59 | dvavjednom
Pozdravit se dá na mnoho způsobů.
Určitě hraje velikou roli kdo koho zdraví a volba pozdravu záleží na hiearchii. Jak si kdo stojí na společenském žebříčku.
Málo platné stále víc a víc platí ono orwelovské ( alespoň tam jsem zaregistroval poprvé )
" všichni jsme si rovni,ale někteří jsou si rovnější "
A upřímně,myslíte si že jsme si i vy s každým rovni ? nebo že je každý roven vám ?
Jeden z rovnostářských pozdravů,můj oblíbený ( že bych byl až takový liberál ?? Ale kdepak,jsou lidé kterým ruku nepodám !! ) je podání ruky.
Zvlášť mezi námi chlapy to je pozdrav první volby.
A pak nastane lámání chleba....
Zcela výjmečně mi je podána ruka rovně a stisk krátký a pevný. Takový férový....prostě chlapský.
ne drtit kosti ( ale takhle mi ruku ještě nkdo nepodal) ale také ne leklá ryba což je bohužel tak časté .-(
Dá se to naučit ?
Malému klučinovi od chvilky co začal běhat jsem při pozdravu " Ahoj chlape " případně jsem mu řekl jménem podal ruku jako chlap chlapovi. A ne vzhlížet shora,ale ať jsme si rovni tak si podřepnout....
Když se nám něco povedlo plácnout si dlaní...vezmu-li v úvahu jeho možnosti jeho podání ruky bylo jedno z nejvíce chlapských.
Možná proto tu svoji čistou dětskou dušičku,kdy se ještě nepřetvařoval a dětskou ( nikoliv dětinskou ) naivitou byl upřímný....?